Pondělí 16.06.2014

Ve dnech 26.-27.5. 2014 absolvovali žáci 1.A dvoudenní adaptační program „Musíme si pomáhat“ v Březové nad Svitavou. Akci vedla Mgr. Lada Marková (metodik školní prevence OA a VOŠE Svitavy) za pomoci třídní učitelky 1.A  Mgr. Jany Strnišťové. Adaptační program byl zaměřen na psychiku žáků, protidrogovou prevenci, mezilidské vztahy, kvalitní využití volného času a výchovu ke zdravému stylu. Základní metodou kurzu byla zážitková pedagogika – formou her,diskusí a reflexí žáků na dané téma. 

Stejného adaptačního programu se zúčastnili žáci 1.B ve dnech 2.-3.6. 2014. Akce se opět konala v Březové nad Svitavou za účasti metodika školní prevence a protidrogového koordinátora školy a třídní učitelky Ing. Dagmar Čapkové. Program se žáky byl opět veden v duchu prožitkové sebepoznávací lekce s prevenčním zaměřením na problematiku drog a kriminalitu mládeže.

Mgr. Lada Marková, OA a VOŠE Svitavy

[Ukázat náhledy]

Příspěvky studentů

Přeci jenom už je to nějaký ten pátek nazpět, co jsme poprvé otevřeli náruče novým příležitostem a zkušenostem, jenž jsme s příchodem na střední školu očekávali. Slibovaného adaptačního kurzu jsme se nakonec dočkali 26. – 27. května 2014 v nedaleké Březové nad Svitavou. První den ráno jsme společně s paní učitelkou třídní a pod vedením paní učitelky Markové pozitivně naladěni odjeli vlakem ze Svitav. Byli jsme plni očekávání, co nám 2 strávené dny pospolu přinesou. Když jsme dorazili do Březové, ubytovali jsme se v místním penzionu Pohoda, který v nás zanechal plno nezapomenutelných dojmů – jako celý kurz sám o sobě. Poté, co jsme se zabydleli, osobního volna nebylo opravdu nazbyt. Čekal na nás pestrý program, v němž bylo účelem stmelení kolektivu a vzájemná důvěra mezi námi, jenž měla na povel po celý čas stále optimisticky naladěná paní učitelka Marková. Vyzkoušeli jsme si například kolébku i pád důvěry, u něhož hrstka z nás potřebovala dostatečné odhodlání, ale i tak jsme jej s postupným nadšením podstoupili.  Vzájemně jsme se více a více poznávali, dozvídali se o sobě spoustu nových věcí, ať už se to týkalo psychické či fyzické stránky každého z nás. Pravda je taková, že mnoho z nás konečně vypustilo na povrch své pravé já, a umožnilo v něj tak nahlédnout i ostatním. Nesměly chybět ani dlouhé večerní zábavné diskuze na pokojích nebo pouhé decentní kanadské žertíky. O legraci nebyla v žádném případě nouze. Myslím, že mluvím za všechny, když podotknu, že jsme si v kompletní sestavě adaptační kurz užili. Odnesli jsme si z něj spoustu krásných zážitků a nepochybně i vzpomínek, z kterých budeme moci následující 3 roky čerpat  a přidávat je k dalším, které na nás netrpělivě čekají.

Marie Kadlecová, 1.A