Úterý 12.11.2013
Žáci 4. a 3. ročníku se už potřetí na naší škole zapojili do projektu Příběhy bezpráví, který vyhlašuje společnosti Člověk v tísni. Letošní 9. ročník se zaměřil na dva režimy, nacistický a komunistický, jak oba ovlivnily životy jedinců i celých jejich rodin.
Ve středu 6. 11. se všechny tři třídy zúčastnily promítnutí filmového dokumentu Heleny Třeštíkové „Hitler, Stalin a já“. Žáci se seznámili s osudy paní Hedy Blochové, která pochází ze židovské rodiny. Za války ona i její nejbližší zažili hrůzy fašistických koncentračních táborů. Po návratu z koncentráku se jako zázrakem znovu setkává se svým manželem, doktorem práv Rudolfem Margoliem. Do jejich života však velmi zasáhne nástup komunismu. Rudolf Margolius je v procesu s Rudolfem Slánským odsouzen za velezradu k trestu smrti a je popraven. Paní Heda se rázem stává ženou nepřítele režimu, ztrácí zaměstnání, přátele. Pražské jaro vnímá jako příchod lepších časů, ale vstup vojsk Varšavské smlouvy 21. 8. 1968 však znovu vnímá jako ztrátu svobody a odchází do emigrace. Žáci si při sledování filmu mohli velmi dobře uvědomit význam osobní svobody a význam demokracie.
Poté se žáci setkali s panem Vítězslavem Dostálem, tatínkem žákyně třídy 3.A Zdeňky Dostálové. Vyprávěl o svých zážitcích ze svého mládí. O tom, jak se svými kamarády našel peníze, které ho poprvé dostaly před výslech policie. O tom, jak jako velký příznivec sportu chtěl s dalšími sportovci postavit tělocvičnu v obci Gajer, ale bylo mu to dost důrazně znemožněno. Dostal se až do vězení, kde byl přes rok. Dokonce měl na svých papírech NN, což znamenalo „návrat nežádoucí“. Vrátil se, ale i nadále byl neustále sledován. Až události v listopadu 1989 znamenaly ukončení sledování.
Během vypravování a následného odpovídání na otázky si mohli žáci uvědomit, v jaké době dnes všichni žijeme – máme svobodu v rozhodování o vlastním životě, studiu, zaměstnání, cestování. A že toto všechno nebylo samozřejmostí, že mnozí lidé prožívali těžké životní osudy a že jen osobní statečnost a odvaha jim dodávala sílu se se vším vyrovnat.
Následujícího dne odjela výpravy žáků na exkurzi do Lešetic u Příbrami, kde je zrekonstruován komunistický lágr pro nepohodlné lidi. Všichni zde mohli vidět, v jakých podmínkách zde vězni žili. Slyšeli, jak těžkou práci vězni vykonávali v uranových dolech u Příbrami.
Cestou domů jsme se zastavili v Praze v Ďáblicích na hřbitově, kde jsme uctili kytičkou a rozžehnutou svíčkou památku všech zabitých obětí komunismu. Je až nepochopitelné, jak se lidé dovedli chovat k lidem. Cenit si musíme těch, kteří se nebáli zlu postavit i za cenu svého života. Nikdy se na to nesmí zapomenout. A to je úloha projektu Příběhy bezpráví.
Mgr. Štěpánka Procházková
Mgr. Iva Štrychová
Foto: Š. Procházková