Dne 6.1 2012 jsme odjeli jako sportovní třída na lyžařský kurz do Deštného v Orlických horách . Cesta trvala asi hodinu a půl. Při příjezdu na místo začalo rozdělování pokojů a my jsme se postupně ubytovávali v útulném penzionu Satelit. U večeře jsme se dozvěděli další podrobné informace, co a jak bude probíhat. A hlavně rozdělení do družstev: snowborďáci, lyžaři a naše ,,slavná trojka“  .  Poté jsme se zase rozutekli do svých  pokojů. 

[Ukázat prezentaci]

V pondělí ráno jsme se poprvé vydali  ke sjezdovce. Byl krásný, slunečný. Po zakoupení permanentek jsme se v určených dvojicích vydali lanovkou na vrchol kopce.  První  pád měla naše dvojice ze ,,slavné trojky“, když se premiérově snažila vystoupit z lanovky.  Kotrmelce, ohnuté hůlky, vypnuté a zapíchnuté lyže do kopce sněhu nechyběly . Naštěstí jsme nakonec všichni zůstali celí, nepolámaní a rozesmátí. Další dvě jízdy jsme sjeli všichni celkem bez problémů. Terén byl pěkně ledovatý. Následující třetí jízda však už bez pádu nebyla. Ujala  se ho naše blondýnka a nevyvázla jen tak bez zranění.  Nateklé modré oko a odřená tvář, které se s ní pak vleklo celý týden. Bylo štěstí, že neměla nic zlomeného. Odpolední lyžování ale vynechala a strávila ho v pohodě a klidu na penzioně.

Obědy jsme si vychutnávali v hotelu Praha, který byl přes silnici naproti svahu. Vařili nám dobře, oběd do nás vždycky pěkně napadal. ,,Slavná trojka“ se naučila jezdit během jednoho dne a pak brázdila svahy, díky paní učitelce, jako každý z nás. Pár pádů ovšem ještě zažívali .

V úterý jsme zase lyžovali. Večer jsme vyrazili na místní ,,diskotéku“, jestli se tomu dá tak říct. Takže jsme prožili na parketu společně s chlapci z vojenské školy z Moravské Třebové čas až do 23:00, kdy jsme se vydali zpět na náš penzionek. Cesta byla únavná, ale náš krok se zrychloval při pomyšlení na postel. Všichni jsme došli úplně vyřízení, takže k usnutí nebylo daleko. 

Únavný středeční den byl celkově bez úrazový. Až na selhání jednoho kolene a příjezdu horské služby. Naštěstí z toho byla jen naraženina. Všichni jsme si oddychli . Ani naše únava nás však neodradila od večerního koulování. Do penzionu jsme se všichni vrátili mokří jako myši .  Převlékli jsme se, usušili a rozutekli se na chodby, kde to zase žilo v plné parádě.

Čtvrtek utekl jak voda a najednou se přiblížil den odjezdu. Den, na který se nikdo z nás netěšil. Bylo nám spolu tak fajn, taková legrace to byla. V pátek nás čekala ještě společná  poslední procházka, kdy jsme se šli rozloučit se svahem a naposledy nasát horský vzduch. Odjezd však nebyl jen tak! Kola autobusu se klouzala, jak se jim zachtělo. Na pomoc nám musel přijet traktor plný štěrku, abychom se dostali ze zledovatělého kopce. U školy nás po příjezdu čekaly naše rodinky – nadšené, že už jsme zase doma.

Chtěli bychom poděkovat paní učitelce Snášilové, jejímu manželovi panu Snášilovi a panu řediteli za super týden, který jsme si všichni užili, i když se vyskytly nějaké potíže, za které se omlouváme! Ale jinak bychom to přeci nebyli my… !!! 

Tereza Reslerová a Michaela Urbánková